OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle jméno je prozatím poměrně neznámé, přesto si troufám říci, že o těchto Polácích brzy uslyšíme víc. Něco už o nich víte z rozhovoru v tomto čísle. Isolated jsou prostě další polskou deathmetalovou kapelou. Naštěstí spíše než k thrashmetalovému skomírajícímu idolu Vader pánové z Tychy obracejí své rouhání směrem za oceán, někam na Floridu, kde žijí pánové jménem Webster, Barret, Benton a Vincent... Ba, ba... Isolated se totiž hudebně hodně přibližují Cannibal Corpse z období Tomb/Bleeding (některé riffy jim téměř ukradli), ovšem svůj díl si ukrajují i z koláče raných Deicide a Morbid Angel (a možná i těch Vader). Prostě Isolated hrají klasický floridský rohatý deathmetal okořeněný špetkou brutálních esencí a poněkud sterilním zvukem triggerovaných bicích. Škoda mírně zahuhlaného celkového soundu. Kvarteto ovšem není žádnými nováčky, naopak – mají už za sebou nějaký ten rok existence a i poměrně povedené demo Cursed Earth, které s neochvějnou samozřejmostí dokazuje, že pánové na sobě makají. Na svém prvním (totiž tomto) CD se posunuli o značný kus dál, ale přesto jim nikdo nevymluví, že ačkoli mnou výše popsaná muzika už má na zádech víc než jeden křížek (hihi... jak stylové), pro toto polské kvarteto je to přesně jejich krevní skupina a o žádnou čerstvou transfúzi evidentně nestojí. Své pokrevní bratry si Isolated pochopitelně najdou a troufám si říct, že ani ostatní svou muzikou neurazí, ačkoli někomu už dnes může připadat přinejmenším poněkud infantilní pořád dokola omílat to, jak někdo chce dát Ježíškovi pár facek, toho starého pána tam nahoře na obláčku skopnout z jeho sametem polstrované stoličky a tu ošklivou tlustou knížku pokud možno aspoň spálit... Potíž je navíc i v tom, že by pánům zřejmě neuškodilo ještě pár lekcí jazyka anglického, aby ty plameny vypadaly o něco věrohodněji. Ani obal CD, na němž Ježíš osobitým způsobem „sestupuje z kříže“, vás nenechá na pochybách o tom, čím že vás to chtějí Isolated obšťastnit. Pokud vás z principu neuráží klasický deathový nářez a songy typu Holy Crucifixion, Christ Posessed, Pentagram Circle etc., pak by vám mohli Isolated udělat radost a ačkoli možná někde zaspali, navodí vám minimálně nostalgickou náladu.
6 / 10
Wojciech
- bicí
Sebastian Sutryk
- kytara
Michal Harlender
- kytara
Bart
- basa
Michal
- vokál
1. Pentagram Circle
2. Embody Desecration
3. Embrace of Dead
4. Redemption
5. Descent On The Cross
6. Christ Possessed
7. Non-Divine
8. The Plague's Mad Wind
9. Holy Crucifixion
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 28:35
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.